Městys Velký Újezd - oficiální internetové stránky

PODHORAN - spolek divadelních ochotníků Velký Újezd Velikost písma:

A A A

Potřebu vzdělanosti a kulturnosti pociťovaly generace dávno před námi, a tak i ve Velkém Újezdě v touze po vědění založila v roce 1874 skupina vlastenců, vedená nadučitelem a rechtorem školy Antonínem Barbířem občanské sdružení “Pěvecko-čtenářský spolek Podhoran“ s první knihovnou a čítárnou. Toto seskupení šířilo knihou a písní vzdělanost mezi prostým lidem na vesnici.

Žáci školy ve Velkém Újezdě z roku 1876 s nadučitelem Barbířem(vlevo) a učitelem Jasným

O dva roky později, tedy v r.1876 vznikl jako „odnož“ tohoto seskupení náš Spolek divadelních ochotníků u jehož zrodu stáli, mimo již zmíněného Antonína Barbíře/jehož starší bratr Josef, nadučitel v Týně nad Bečvou, byl důvěrným přítelem českého hudebního velikána Bedřicha Smetany při jeho pobytech v Týně/, dále to byl nadučitel J.Jasný,starosta obce Tomáš Kovařík č.9, Mina Fröhlichová č.67, Ignác Bednařík č.11, Felix Kovařík č.10, Jan Sýkora č.17, Antonín Dobisík č.40, Ferdinand Dvořák č.115. Zahajovacím představením byla zpěvohra J.K.Tyla Fidlovačka.

Stavba jeviště v hostinci Na rychtě

Začátky byly krušné, hrálo se na jevišti postaveném na dřevěných sudech od piva v hostinci Na rychtě. Nechybělo však nadšení, a tak se hrálo divadlo zpočátku alespoň 1x do roka až do r.1906, kdy tehdejší starosta obce p.Karel Richter, velký mecenáš divadla, nabídl ochotníkům přestěhování do prostorného sálu se stabilním jevištěm a spolkovou místností při hostinci U zlatého jelena/původní prostory sloužící tomuto účelu dosud/,které vlastnil a provozoval. Tak bylo zkvalitněno prostředí a aktivitou členů spolku sehráno i několik představení do roka a to různých žánrů. Na realizaci se podílela celá řada herců a režisérů.

Členové spolku z roku 1911

V r.1910 bylo přijato členství v „Ústřední matici Československého ochotnictva v Praze“ se svými stanovami. I. světová válka 1914-1918 zasáhla i do existence spolku, který se na čas odmlčel, avšak už na podzim r.1918 se jeho členové dokázali dát opět dohromady a představili vděčnému publiku F.K.Svobody „Směry života“. V tuto dobu a návazně v dalších několika letech se stalo dobrým zvykem, že čistý finanční zisk z vystoupení byl věnován na konto sirotků a vdov zasažených válečnými útrapami, dále pak na různou humanitární pomoc.

Dožínky ve Velkém Újezdě v roce 1920

V tuto dobu se stává duchem divadla místní řídící učitel p.Bedřich Heger, který měl velké zásluhy na obnově jevištního vybavení a ve spolupráci s muzikantem ,p.Svatoplukem Libosvárem na rozšíření repertoáru i na hudební žánr. To už se hrálo několik představení za rok/od r.1922-1930 sehráli ochotníci 34 premiér/. Pestrost byla i v hostujících profesionálech, kteří se uplatnili i jako herci. Tak např. z Olomouckého divadla p.J.Pinka, z Ostravského státního divadla František Benoni, p.Jaroslav Jaroš, sólista opery z Brna, pí.Zdena Valentová, autorka hry Lidičky byla osobně přítomna na premiéře. Za zmínku stojí návštěva herců Národního divadla z Prahy pí.Liběny Ostrčilové, p.E.Kohouta st., p.E.Wieznera, kteří po zdařilém kabaretním vystoupení pobesedovali s ochotníky. Dalším profesionálem, hostujícím ve Velkém Újezdě byl p.Karel Šott z Olomouce pod jehož nastudováním byla úspěšně uvedena hra „Naši furianti“.
Od r.1931 doplnil řadu režisérů velkoújezdský rodák p.Prof.Miroslav Bartoněk a p.Josef Kovařík, který přinesl do řad ochotníků novou energii i nové inscenační pojetí. Přerušení aktivit spolku vyvolala další veliká dějinná světová událost-II.Světová válka, která přinesla nezměrnou bolest pro celé lidstvo.
V poválečném období se ujali režie noví nadšenci, jakými byli zdejší učitelé p.Ladislav Pazdera a p. Emil Přikryl, dále pak Ing.arch.Dobroslav Kolář, nebo zástupci mladší generace sl.Bohuslava Richterová/Ingrišová/č.18 a Bedřiška Kováříková/Stejskalová/č.42.

1942 - historická komedie Hvězdy nad hradem

M.Kolářová a D.Kolář

D.Kolář

A.Himrová a V. Kovařík
A.Himrová a V. Kovařík

1943 - divadelní hra o pěti dějstvích Chlapík

M. Richterová O. Vlčková

M. Richterová

O. Vlčková

D. Kolář

1943 - divadelní hra Lidičky

A. Venclíková V. Veverková a A.Venclíková

A. Venclíková

V. Veverková a A.Venclíková

M. Heinzová a B.Sýkorová

1943 - detektivní hra Indicie

1944 - divadelní hra o třech dějstvích Až pokvete hořec

1956 - ukázka z inscenace Ženský zákon

V průběhu let 1948-1955 ustala opět činnost souboru a z dlouhé letargie byl probuzen až po oficiálním zařazením struktur, jako odbor Tělovýchovné jednoty Sokol Velký Újezd.
Hlavní zásluhu na znovuoživení měl ale dlouholetý obětavý činovník, herec a režisér v jedné osobě p.Viktor Kovářík st., navzdory osobním i rodinným útrapám neblaze proslulých “padesátých let“, člověk těžce strádající se stává tou osobou, která obnoví ochotnické divadlo v obci.

P.Viktor Kovářík při generální zkoušce div. představení

Od r.1958 uvádí soubor v premiérách např. drama K.Čapka Matka, Strakonický dudák, Loupežníka další. S některými inscenacemi se zajíždělo do okolních obcí/Potštát, Dolní Újezd, Daskabát/ dokonce se v r.1976 soubor zapojil do soutěžních přehlídek/okresní kolo ve Velké Bystřici/, kde získal přední umístění s detektivní hrou Vražda z neschopnosti a posunul se tak do krajského kola do Borovic. Výsledek byl velice kladně hodnocen a v obou kolech obdržel soubor I.místo za scénografii.
Velkou zásluhu na úspěších má v současné době p.Miroslav Kahoun, člen činohry Divadla Oldřicha Stibora z Olomouce se svou manželkou Marií Strnadovou, operetní sólistkou tétož divadla. Každá uvedená premiéra a následné reprízy byly vždy a to od r.1966 se zájmem sledovány naplněným hledištěm a bouřlivým potleskem publika oceňovány a to je pro herce, režiséra a celý soubor to největší ocenění jejich dobrovolné a záslužné práce.

Galerie z tohoto období:

1960 - Lucerna